Poselství dne...

Stěhování...

16. února 2010 v 19:29 | Eva
Vážení a milí přátelé a příznivci barevné terapie Aura - soma. S radostí vám oznamuji, že má stránka Duhové mosty, která se na určitý čas odmlčela, je opět v provozu. Nějakou dobu jsme se mohli setkávat zde, kde jsem se s vámi dělila o své úvahy o barvách a nejen o nich.

Od dnešního dne se můžeme a doufám, že budeme setkávat mých Duhových mostech, stránkách o barvách a dalších věcech mezi nebem a zemí. Je tam přemístěn i celý tento blog se všemi příspěvky, proto v něm i tam mohu pokračovat a dělit se s vámi o svou velkou lásku, lásku k barvám.

Za ten nádherný prostor, který s vámi chci sdílet chci velmi poděkovat svému synovi Janovi, který ho pro mě vytvořil. Aniž bych mu o svých představách o designu a úpravách hovořila, dokázal s velkým citem zrealizovat mou vizi...jako už vícekrát. Velmi si toho vážím a jsem mu velmi vděčná za čas, který mně a mé práci věnoval.

Věřím, že vám všem se budou nové stránky líbit, že oceníte jednoduchost a přehlednost užívání a že se zapojíte do diskusí a možná i svými postřehy a nápady přispějete k tomu, aby tyto stránky žily a sloužily jako krásný barevný most mezi námi.

...tak tedy zde sbohem a naviděnou na www.duhove-mosty.cz


s láskou a úsměvem Eva

Pondělí 15. února

15. února 2010 v 8:53 | Eva

Čas vyprávět nový příběh


Můj starý příběh je o ...

...věcech, které se nepodařily.
...věcech, které nejsou takové, jaké je chci mít anebo jaké si myslím, že by měly být.
...druhých, kteří mě zklamali.
...druhých, kteří mi neříkali pravdu.
...nedostatku peněz.
...nedostatku času.
...tom, jak se věci obvykle dějí.
...tom, jak se věci celý můj život děly.
...tom, jak se věci v poslední době děly.
...nespravedlnostech, které ve světě vidím.
...druhých, kteří to zkrátka nechápou.
...druhých, kteří se nesnaží.
...nespokojenosti se svým vzhledem.
...obavách o mě tělesné zdraví.
...lidech, kteří využívají druhé.
...lidech, kteří chtějí mít nade mnou kontrolu.
...doplňte dle vlastního uvážení....:-)


Můj nový příběh je o...

...pozitivech aktuálního předmětu mé pozornosti.
...tom, jak chci aby věci skutečně byly.
...tom, jak dobře se věci daří.
...tom, jak jsem skutečným tvůrcem svého života.
...hojnosti, která ke mě může proudit.
...tom, jak čas závisí na osobním vnímání.
...nejlepších věcech, kterých jsem svědkem.
...mých oblíbených vzpomínkách.
...očividném rozvoji mého života.
...úžasných a zajímavých aspektech mého života.
...rozmanitosti, která mě obklopuje.
...neuvěřitelných setkáních s mnoha lidmi, která mě obohacují.
...síle mých vlastních myšlenek.
...pozitivních stránkách mého těla.
...stabilní podstatě mého těla.
...o tom, jak si vytvářím svou vlastní realitu.
...mé naprosté svobodě...a mém vědomí o ní.
...doplňte dle vlastního uvážení...:-)

...každý den můžeme svobodně a tvořivě upravovat svůj vlastní příběh života a tím měnit své vnímání reality, své pocity a myšlenky.... tím si tvoříme realitu novou...jsme tvůrci svého vlastního života...

je to na nás...

s láskou a úsměvem Eva


s použitím zdroje:Esther a Jerry Hicks


Neděle 14. února

14. února 2010 v 10:01 | Eva

Všem přeji krásné prožití svátku zamilovaných...

já sama pro sebe tento svátek nevnímám jen jako romantický,ale jako připomínku lásky k druhým...k mým dětem, přátelům, blízkým i vzdáleným...ať už si o tomto svátku myslí kdo chce co chce, vnímám to tak, že lásky není nikdy příliš a každé připomenutí a zastavení se v lásce je krásné a povznášející...:-)

...mějte se krásně a zamilovaně...

s láskou a úsměvem Eva


Sobota 13. února

13. února 2010 v 7:22 | Eva


Vzdejte se. Cokoli se stane, stane se proto, že se to musí stát. Naším úkolem je radovat se ze života a vyjadřovat, co je v nás, abychom vytvořili nové lidstvo. Máme-li v sobě nenávist, rozdáváme nenávist,. Máme-li v sobě zármutek, rozdáváme zármutek. Jedině, když jsme šťastní, můžeme rozdávat štěstí. Nemůžeme rozdávat lásku, pokud nemilujeme sami sebe.


Don Miguel Ruiz - Toltécká proroctví


s láskou a úsměvem Eva


Pátek 12. února

12. února 2010 v 6:29 | Eva

Do ordinace doktora Ricorda vstoupil jednoho listopadového večera roku 1840 hubený, černě oděný muž. Lékař si pátravě prohlížel zajímavého návštěvníka, jeho vysoké čelo, bledou tvář a úzké rty.
"Jste nemocen, pane?"
"Ano, doktore. Myslím, že smrtelně."
"Co je vám?"
Jsem smutný, melancholický. Trpím, a nevím proč. Trápím se, srdce mě bolí. Bojím se lidí, i sebe. Nemohu spát."
"To není smrtelné. Vím o léku pro vás."
"Jaký je to lék?"
"Lék, který vás z toho ze všeho uzdraví. Běžte se podívat do divadla na Deburaua!"
Bledý muž se uklonil a řekl smutně:
"Já jsem Deburau, doktore."


František Kožík: Největší z Pierotů




s láskou Eva


Čtvrtek 11. února

11. února 2010 v 14:39 | Eva

Celestýnské proroctví






s láskou Eva

Středa 10. února

10. února 2010 v 9:11 | Eva

"je to jen myšlenka a myšlenka se dá změnit"


Nejsem omezena starými myšlenkami. Neustále přijímám nové vhledy a nové způsoby pohledu na svůj svět. Pečlivě volím své nové myšlenky. Jsem ochotna měnit se a růst.

Mám na své stránce na jednom serveru už pár dní větu:
"Nejprve je nutno změnit sebe. Pak už zpravidla nebývá nutno měnit poměry."...je to perské přísloví a asi nebude úplně novodobé...opět narážím na jedno a totéž se opakující, všechny moudrosti a pravdy máme po ruce, jsou tu dávno mezi námi....stačí jen mít oči k vidění a uši k slyšení....

je to vše tak jednoduché a tak účinné, že nás to může až děsit..."to je ono?...to je ta pravda, kvůli které jsem přečetla tolik knih, navštívila tolik kursů....?..."...
Už je to tak - pokud to přijmu a začnu aplikovat do svého života, sama na sobě uvidím jak to funguje, ...a tam vidím ten zádrhel, měnit staré zatuhlé vzorce bolí - jak se správně říká "jde do tuhého"...do tuhých struktur naší bytosti, naší osobnosti...
Ale je to užitečně spotřebovaná energie - měnit své myšlenky, své postoje, své staré zatuhlé a nefungující vzorce chování...

a jedno na tom je také pozitivní - nemáme už tolik času měnit své okolí - a pro ně je to častokrát také velká úleva a najednou, když ten tlak povolí - zjistí, že sami se sebou chtějí něco udělat, nějakou změnu...je to totiž nakažlivé - ale příjemně nakažlivé - s touto nákazou neskončíme na uzavřeném oddělení nemocnice, naopak ať se šíří mezi lidmi - je to cesta ke změně - ke změně vibrací, změně nálady, atmosféry a vědomí nás všech...

...s láskou a úsměvem Eva

Úterý 9. února

9. února 2010 v 13:35 | Eva
Duhová jiskra

Byla jedna země, kde se žilo velmi těžce. Hodně se tam kradlo, ba i vraždilo. A v té zemi kdysi hořel Oheň štěstí a hrál sedmi barvami duhy. Kdo si jím připálil svíci, vnesl radost všude, kam padlo její světlo, a kdo si jím zatopil v kamnech, měl doma teplo, pohodu a klid. Jenže oheň skomíral, až zhasl, a pak už bylo hůř a hůř. Když už život skoro nebyl k vydržení, navštívil král jednu starou vědmu a měl s ní tento tajný rozhovor:
"Vědmo, už si prostě nevím rady. Ty jsi chytrá jako liška. Pomoz nějak téhle smutné zemi!"
Vědma přimhouřila úzké staré oči:
"A králi, dovolíš mi lhát?"
Pro dobro země jí král dovolil všechno. Vědma měla k lidu tuto divnou řeč:
"Oheň štěstí zhasl, ale zbyla malá jiskra a tu nosí v sobě jeden z vás. Sám to neví, ale snad ji jednou najde a pak se Oheň štěstí znovu rozhoří. Nevím, jestli je to muž anebo žena. Možná je to stařec, možná dítě. Ale pozor! Jestli si ten člověk bude zoufat, jiskra zhasne a potom vám běda, všechny vás opustí štěstí navěky."
Lidé byli jako ohromení. Od té chvíle o tom přemýšleli pořád. Každý toužil vědět, v kom ta jiskra je. A stalo se, že žárlivý muž chystal vraždu. Už stál s nožem nad svým spícím sokem, když ho náhle cosi napadlo:
"Co když zrovna on má v sobě jiskru? To by zhasla a potom nám běda. Raději ho nechám být."
A druhého tak hrozně mrzel život, že chtěl skočit do hluboké vody, ale na poslední chviličku si řekl:
"A co když ta slova byla o mně? Nesmím si tak zoufat! Třeba mám tu jiskru v sobě právě já."
A třetí chtěl vyhnat souseda z domu, další zvedal klacek, aby zmlátil děcko…a všem zadržel ruku stejný nápad: Co kdyby to náhodou byl on?
Od těch dob se život v zemi změnil. Lidé se k sobě chovali slušně, aby nezhasli duhovou jiskru. Do země se konečně vrátila radost. A pak znovu navštívil král vědmu a měl s ní tento tajný rozhovor:
"Díky, vymyslela sis to skvěle. Ale jaká škoda, že jsi lhala. Že tu není aspoň jeden člověk, který by měl v sobě jiskru štěstí!"
Vědma přimhouřila úzké staré oči:
"To víš, králi, že jsem trochu lhala. Jeden takový člověk tu není. Tu jiskru má v sobě totiž každý. Ale to jsem přece nemohla říct lidem! Copak by mi někdo uvěřil?"

Daniela Fischerová - Duhová jiskra

s láskou a úsměvem Eva


Pondělí 8. února

8. února 2010 v 8:53 | Eva

Tajemství - 1. část





s láskou a úsměvem Eva

Neděle 7. února

7. února 2010 v 18:46 | Eva
Dva vlci...

"Jeden večer vzal starý Indián svého vnuka a vyprávěl mu o bitvě, která probíhá v nitru každého člověka.

Řekl mu: "Synku, ta bitva v každém z nás je mezi dvěma Vlky.
Jeden je špatný. Je to ztělesněný vztek, závist, žárlivost, smutek, sobeckost, hrubost, nenávist, sebelítost, falešnost, namyšlenost.

Ten druhý je dobrý. Je to ztělesněná radost, pokoj, láska, naděje, vyrovnanost, skromné vystupování, laskavost, empatie, štědrost, věrnost, soucit a důvěra.

Vnuk o tom všem přemýšlel a po chvíli se zeptal: "A který vlk vyhraje?"

Starý Indián odpověděl: Ten, kterého krmíš."


s láskou a úsměvem Eva

Sobota 6. února

6. února 2010 v 6:02 | Eva

Eckhardt Tolle - Moc přítomného okamžiku






s láskou a úsměvem Eva

Pátek 5. února

5. února 2010 v 17:15 | Eva

"To, čemu se bráním, přetrvává, dokud se s tím nesmířím"

To, čemu se bráníme, přetrvává. Vždycky, když máme potíže s nějakou osobou, či situací, dochází k tomu proto, že se máme něčemu naučit. Čím více se pokoušíme před takovou situací uhnout, tím více v ní setrváváme, poněvadž jí stále vzdorujeme - a tento vzdor nás drží zpátky. když se smíříme s tím, čemu jsme až dosud vzdorovali, pak odpustíme svému protějšku, pokročíme vpřed, abychom se k němu připojili a osvobodíme se, abychom mohli jít dál.

Cvičení:
Dnes zkus vymyslet, kterému člověku se bráníš nejvíc. Představ si, že překonáváš prostor mezi sebou a jím. Vnímej, jak se světlo v tobě spojuje se světlem v něm. Až pocítíš, že se obě světla spojila, setrvej v tomto míru. Během dne si občas zkontroluj, zda máš stále tento pocit míru. Pokud byl něčím narušen, možná to znamená, že ses posunul do další úrovně vzdoru. V takovém případě si znovu udělej chvilku na to, abys cítil, jak se blížíš k dotyčnému člověku, abys své světlo spojil s jeho, snaž se o to, dokud znovu nedospěješ na místo, kde vládne naprostý mír.



s láskou a úsměvem Eva



zdroj:Chuck Spezzano - Jestli to bolí, není to láska


Čtvrtek 4. února

4. února 2010 v 10:10 | Eva

..."bez komentáře"...


s láskou Eva

Středa 3. února

3. února 2010 v 9:13 | Eva

Dvanáct lidských cest

Každý z nás ve své jedinečnosti má svou vlastní cestu. Rozdělení na dvanáct cest existuje v různých podobách již dlouho - vžila se pro ně nejrůznější jména, podle toho, zda se zabýváme psychologií, astrologií či teologií. Popis těchto cest je ovlivněn též kulturou a dobou. Naši cestu nám mohou ukázat Starý zákon, spisy čínského mudrce Lao-c´, moderní analytická pschologie C.G. Junga či tisíc let starý enneagram, stejně jako znamení zvěrokruhu. Vždy se jedná o nás a náš specifický přístup k životu. Starobylá moudrost astrologie popisuje energie působící v našem životě. Celý náš život se učíme tyto energie odhalovat, zacházet s nimi a dávat jim za pravdu.

Každý člověk se pokouší porozumět sobě samému, svým cílům, zdroji svých vnitřních sil, svým silným i slabým stránkám. Rádi bychom je přijali nebo na cestě ke zralosti překonali tím, že si je uvědomíme.

Nikdo nežije jen jednu cestu. Každý z nás v sobě nese prvky všech a určitě stojí za to porozumět též cestám ostatním a tak zakusit i cestu svého partnera, přátel, členů rodiny. Čím více těmto cestám porozumíme, tím lépe spolu dokážeme vycházet.


Ve znamení Berana - Cesta rozhodnutí
Ve znamení Býka - Cesta radosti
Ve znamení Blíženců - Cesta lehkosti
Ve znamení Raka - Cesta věrnosti
Ve znamení Lva - Cesta síly
Ve znamení Panny - Cesta čistoty
Ve znamení Vah - Cesta rovnováhy
Ve znamení Štíra - Cesta hloubky
Ve znamení Střelce - Cesta nadšení
Ve zanmení Kozoroha - Cesta úspěchu
Ve znamení Vodnáře - Cesta svobody
Ve znamení Ryb - Cesta porozumění


zdroj: U. Schaffer


Aura-soma také pracuje s astrologickými znameními, každé znamení má "svou" konkrétní lahvičku, jejíž energie charakterizuje energii jednotlivých hráčů Zvěrokruhu. Cítím zde spojitost s nádhernými popisy U. Schaffera a barevnými flakony. Pokusím se vám během roku představit jednotlivě tyto barevné cesty :-)

S láskou a úsměvem Eva


Hromnice

2. února 2010 v 13:13 | Eva
  • Na Hromnice - půl zimnice - půl píce.
  • Na Hromnice zimy polovice.
  • Hromnice - půl krajíc, půl píce a bůhví, co ještě více.
  • Na Hromnice zima s létem potkala se.
  • Na Hromnice vezmi dvě kabanice.
  • Na Hromnice - skřivánek přes hranice.
  • Na Hromnice musí skřivánek vrznout, i kdyby měl zmrznout.
  • Jak dlouho skřivan před Hromnicemi vrzá, tak dlouho po nich zmrzá.
  • Je-li o Hromnicích studeno, přijde brzy jaro.
  • Na Hromnice má sedlák raději vlka ve chlévě i ženu na marách než slunce.
  • Pakli o Hromnicích jasno bývá, jistě potom zima dodržívá;
    jestli ale bouřlivo a sněžení, jistě že jaro daleko není.
  • Hromnice jasné a čisté, potrvá déle zima jistě.
    Pakli sněží nebo hřímá, jaro jistě vblízku dlívá.
  • Svítí-li slunce na Hromnice, bude zimy o šest neděl více.
  • Jestli slunce svítí na den Hromnic, sníh bude ještě větší než prve.
  • Svítí-li o Hromnicích celý den, tahej, sedláče, slámu z hnoje ven!
  • Na Hromnice jasná noc - bude ještě mrazů moc.
  • Je-li na Hromnice světlý den, bude konopě i len.
  • Panenka Maria hromničná čistá - úroda jistá.
  • Když o Hromnicích svítí slunce, bude prý úrodný rok.
    Potřebuje svítit jen tak dlouho, nežli bys se čtyřmi páry koňů otočil.
  • Když na Hromnice svítí, budou dlouhé niti.
  • Svítí-li slunce na Hromnice, hojnost žita i pšenice.
  • Tmavé Hromnice - sedláka radost;
    jasno-li ale, sněží ještě dost.
  • Pošmourný Hromnice - sedlákům milý velice.
  • O Hromnicích zamračeno - sedlákovi spomoženo.
  • Na Hromnice - chumelice, netrvá pak zima více.
  • Chumelice na Hromnice končí zimu tuhou;
    jestli pak jasný den, očekávej druhou.
  • Když na Hromnice ze střech teče, zima dlouho se povleče.
  • Když o Hromnicích sněží, jaro není daleko.
  • Kdyby o Hromnicích napadlo jen tolik sněhu
    co je na černé krávě znát, bude úrodný rok.
  • Jestli na Hromnice mrzne a sněží, úrodný rok na to běží.
  • Na Hromnice - sněženice, medvěd otevírá boudu;
    není-li vánice, zavírá ji.
  • Metelice na Hromnice cesty umetá a píci podmetá.
  • Přejdou Hromnice - konec sanice.
  • O Hromnicích déšť - na jaře sníh
    o Hromnicích sníh - na jaře déšť.
  • Zelené Hromnice - bílé velikonoce.
  • Na Hromnice husa po vodě - na velikonoce po ledě.
  • Na Hromnice kalužky - ukázka na jablka a hrušky.
  • Na Hromnice kopalinky - uschovávejte obědinky.
  • Na Hromnice o hodinu více.
  • Leze-li jezevec o Hromnicích z díry, za čtyři neděle zpátky zas pílí.
  • O Hromnicích anebo okolo Hromnic jistá zima bývá;
    odkudž mnozí chtějí, že jest toho času polovice zimy.

Klementinum-ico.png 2. únor v pražském Klementinu
minimumdenní průměrmaximum
−24,1 °C
(1830)
1,6 °C (od 1961)15,1 °C (2002)



zdroj: Wikipedia


....tak a teď si vyberte...:-))))


s láskou Eva


Úterý 2. února

2. února 2010 v 12:13 | Eva

"Kniha mého srdce"


...když jsem se dívala na pořad Kniha mého srdce ...průvodcem byl Jaroslav Dušek...a sledovala stejnojmennou anketu..., přišlo mi moc těžké vybrat jednu knížku... jsem od mala knihomol a těch oblíbených a milovaných je hodně...přemýšlela jsem , jestli jsem schopna vybrat jednu jedinou ...tak jsem si zkusila představit: kdyby všechny knížky zmizely a zůstala jen jedna jediná...a najednou jsem jí uviděla - knihu mého srdce - "Malý princ"...
a co vy?...zkusili jste to také?...

s láskou Eva



.....Dospělí mi však poradili, aby nechal toho kreslení otevřených a zavřených hroznýšů a zajímal se raději o zeměpis, počty a mluvnici. Tak se stalo, že jsem se v šesti letech vzdal skvělé malířské kariéry. Neúspěch mé kresby číslo 1 a kresby číslo 2 mě odradil. Dospělí sami nikdy nic nechápou a děti to hrozně unavuje, stále a stále jim něco vysvětlovat. Musel jsem si tedy vybrat jiné povolání a naučil jsem se řídit letadlo. Létal jsem tak trochu po celém světě. A pravda je, že mi zeměpis hodně posloužil. Dovedl jsem na první pohled rozeznat Čínu od Arizony. Je to velice užitečné, když člověk v noci zabloudí.
A tak jsem se v životě setkal se spoustou vážných lidí. Žil jsem hodně s dospělými, poznal jsem je velice zblízka. Ale mé mínění o nich se valně nezměnilo.
Když jsem mezi nimi potkal někoho, kdo se mi zdál trochu bystrý, ověřil jsem si na něm svou zkušenost s kresbou číslo 1, kterou mám stále schovanou. Chtěl jsem vědět, je-li opravdu chápavý. Ale vždycky mi odpověděl: "To je klobouk." Nepovídal jsem mu tedy ani o hroznýších, ani o pralesích, ani o hvězdách. Přizpůsobil jsem se mu. Mluvil jsem s ním o bridži, golfu, politice a o kravatách. A dospělý byl velice spokojen, že poznal tak rozumného člověka.

Pondělí 1. února

1. února 2010 v 8:48 | Eva

"FREE HUGS - OBEJMUTÍ ZDARMA"





S láskou Eva

Neděle 31. ledna

31. ledna 2010 v 7:36 | Eva
O vesmírných kapitánech a andělech


2. část

...Na palubě těchto kosmických lodí jsou andělé, kteří se teď objevují všude, často v přestrojení za naše milované a drží pochodeň, svítící nám ve tmě na cestu. Na druhém konci této temnoty je světlo, ve kterém se plní všechny sny. Ale v té tmě jsou samozřejmě i démoni a my jejich přítomnost cítíme. Strach z nich nás téměř ochromuje. Jsou tam všechny naše nemilované části, ošklivé a pokroucené a připravené nás zničit. Žijí v temnotě, na druhé straně ráje. I když jediná cesta do ráje vede skrze temnotu a i když oheň andělské pochodně spálí démony, ne nás, nevěříme tomu. Chybí nám víra. Ve svém rozhodnutí odmítnout lásku, jsme pevní a nezlomní a proto andělovi oznámíme:
"Vážně ne, leť sám. Já zůstanu tady."
Anděl se na nás nevěřícně zadívá, odmítnutí extáze je věc v nebi neznámá. Vesmírný kapitán stěží věří vlastním uším, ale nevměšování a respekt k rozhodnutím jiné lidské bytosti je na cestě k osvícení nezbytný. Stejně nelze nikoho nutit, aby nastoupil do kosmické lodi. Cestovat na křídlech andělů může jen ten, kdo je skutečně odhodlán zakusit nebeskou zkušenost. Vábení pekla je zde velice skutečné.¨

Přesto se kapitán ve chvíli, kdy se loď odlepí od země, všimne, že andělovi stékají po tvářích tenké třpytivé praménky vody.
Zpátky v ústředí podává anděl hlášení svým nadřízeným.
"Rozhodl se neletět".
Jeho představený mlčí, vnímá andělovu bolest. "Nemůžu tomu uvěřit. Rozhodl se neletět," opakuje anděl.
"Myslíš, že si uvědomuje, jaké to bude mít důsledky?" zeptá se nadřízený.
"Nevím," odpovídá anděl. "Asi si myslí, že když tu zůstane, zachová se zodpovědněji."
"Zodpovědněji...vůči komu? Vůči čemu?"
"Nevím, je to divné. Není tam nijak zvlášť šťastný, ale myslí si, že jeho povinností je zůstat.
Má pocit, že je to dospělé rozhodnutí a žije ve strachu, že dospělý není."
"Ano samozřejmě. No, to už jsme tu přece měli. Místo poezie si zvolí psychologii. Pořád se snažíme evakuovat tu říši dříve, než udeří bouře, ale lidé záchranu odmítají."
"Já vím".
"Určitě jsi se za něj modlil.
"Ach ano. Z celého srdce."
"No nic. Dělal jsi, co jsi mohl. Promiň, jestli ti tahle mise trochu pochroumala srdce. Je to jedno z rizik, však víš. Může se to stát."
"Jistě."
"Ale stejně jsou to dojemní tvorové. Problematičtí, ale dojemní."
"Ano"
Anděl byl vycvičený k tomu, aby miloval, byl v lásce ukázněný, ale přesto mu z očí nepřestávaly stékat slzy.
"To je všechno. Můžeš jít."
Když se anděl otočil, aby se mohl vyplakat, zavolal jej nadřízený zpátky. "Chci ti říct jednu věc...Pamatuj si, že se s ním ještě setkáš."
"Opravdu pane? Opravdu?"
"Samozřejmě, že ano. V okamžicích, jako je tento, se musíš pevně držet své víry. Jak jinak bys je mohl přesvědčit o jejich víře, kdybys sám nevěřil?"

s láskou Eva


zdroj: Marianne Williamson - Kouzelná láska

Sobota 30. ledna

30. ledna 2010 v 9:41 | Eva
O vesmírných kapitánech a andělech


Častokrát se za něco modlíme a když se to pak skutečně stane, celý ten zázrak propásneme. Mnozí říkali: "Kéž bych našel velkou lásku," aniž by zaznamenali, že stojí přímo před nimi. Velmi často je důležitější naučit se, jak lásku rozpoznat, než jak jí získat. Zvláště pokud jsme čekali dlouho, může se naše mysl zákeřně postarat o to, abychom lásku neviděli ani tehdy, když se konečně objeví.
Někdy se láska zjeví, jako by to byla kosmická loď přistávající za naším domem. Vystoupí z ní kapitán a řekne nám: "Zdravíčko, jsem tu, abych tě odvezl. Tak pojď. Odlétáme!"
Přesto jej tolikrát odmítneme a vymlouváme se: "No, víš, já prostě nemůžu odjet tak narychlo. Vlastně a ni nemůžu uvěřit, že jsi tady. Kolik mám času na to, abych se sbalila?"
A on odpoví: "Ani chvilku. Celý svůj život jsi strávila přípravami. Teď musíme rychle jít. Když budeš otálet, tvé oči se přizpůsobí a ty už mě nebudeš schopna vidět. Přistál jsem jen na skok, abych tě vyzvedl. Máš maximálně hodinu. Další plány si můžeš spřádat na palubě."
Kapitán vidí, že jsme zmatení, ale on je na tom stejně. "Cožpak jsi právě o tohle nežádala celé roky?" ptá se.
"Vlastně ano," přiznáme, "žádala. Ale asi jsem si nikdy nemyslela, že bys opravdu přišel...Tak jsem si tu zatím zařídila život po svém."
"Podle tvých nočních modliteb soudím, že za moc nestál", poznamenal kapitán. "Tak pojď, jestli letíš s námi. Nemůžu čekat věčně."
A pak vyslovíme, pokud ji vyslovíme, tu nejtragičtější věru ve svém životě: "Ne, děkuji."
Ne, rozhodla jsem se odmítnout tento let, i když ho zoufale chci. Ne, teď nechci odletět, i když tady prožívám hotové peklo. Ne nezvolím si cestu divoké, radikální a opravdové lásky, i když vím, že bez ní umírám. Myslím, že se prostě spokojím s tím, že tohle "stačí".
A proč to děláme? Proč s otevřenou náručí nepřivítáme to, za co jsme se modlili? Protože my sami vytváříme to, co bude jednoho dne vypadat jako přirozený výběr. Lidstvo se ocitlo na křižovatce a ti, kteří se rozhodnou pokračovat po nesprávné cestě, po ní půjdou tak dlouho, až se zřítí z útesu před sebou.


...konec první části....

s láskou Eva

Zdroj: Marianne Williamson - Kouzelná láska...


Pátek 29. ledna

29. ledna 2010 v 10:10 | Eva

"Zármutek jako příběh"


My lidé jsme vypravěči, tvůrci mýtů a spřadači legend - a největším ze všech příběhů je náš život.
To my sami píšeme příběh svého života. Jsme jeho hlavní postavou. Existují dvě základní kategorie, do nichž lze zahrnout všechny naše příběhy: jsou to příběhy léčivé, jež mají za cíl použít všechno tak, aby to sloužilo k radosti a transformaci a příběhy smrtící, ve kterých se odvracíme od života. Čas od času se objevují i některé další typické příběhy, například hrdinský příběh, příběh o úspěchu, příběh oběti, příběh o pomstě, příběh o spáse či příběh o probuzení, kdy se jedná o osvícení neboli procitnutí z celého příběhu.

Příběhy pocházejí z nejhlubší části naší mysli a většinou si jejich existenci vůběc neuvědomujeme. To neznamená, že by náš snad ovlivňovaly méně: příběhy jsou jedním z hlavních nevědomých vzorců, které náš život řídí. Nakonec si můžeme vybrat, jaký příběh sehrajeme, místo abychom se jen prostě drželi scénáře, který jsme si přidělili..

Navíc máme tu moc scénář změnit, protože příběh je stále v pohybu. Představ si svůj rozvíjející se příběh jako film: kdybys chtěl změnit film, který sleduješ na plátně v kině, nešel bys k plátnu a nesnažil se změnit míhající se obrázky - musel bys jít do promítací místnosti. Ale změnit film neznamená změnit pouze obrázky na plátně, ani samotný film: daleko větší účinek by měla výprava přímo tam, kde ten film natočili, tedy například do Hollywoodu.:-))) Dál už ale nemusíš! Naše mysl je promítací místností a zároveň Hollywoodem. Prvotní krok vedoucí k odstranění jakékoli ze základních pastí představuje vědomí. Pokud si uvědomíme, jak nám daný příběh slouží, můžeme ho změnit. Poslední krok spočívá v tom, že se oprostíme od negativního příběhu a vybereme si příběh toho druhu, v nějž by se měl proměnit náš život. Všichni vyprávíme příběhy, které jsou současně pozitivní i negativní. Jestliže si nedokážeme uvědomit, že vyprávíme příběh negativní, asi léčíme nějakou část sebe sama jen proto, aby se příští kapitola našeho negativního příběhu vrátila a začala nás pronásledovat.

Jaký je film tvého života. Jde o komedii či tragédii? Je tvůj život příběhem o lásce, o strachu nebo o zármutku? Je to duchovní odysea anebo spíš nekonečná telenovela? Je to thriller či horor? A jak se ti příběh tvého života zamlouvá? Je to dobrý film? Je napínavý, a nebo je to taková nuda, že bys uprostřed promítání usnul? Je snad tvůj film tak mizerný, že bys nejraději v polovině odešel? Jakým typem filmu je film tvého života? Jak by měl znít jeho název? Jaké prvky se v něm objevují? Je tenhle film zajímavý pro tebe i pro ostatní? Co by se na něm dalo změnit? Prozkoumej svůj život, abys určil, jaké negativní příběhy na tebe působí a oprosti se od těch, které se ti nelíbí.

"Jsem odhodlaný najít všechny svoje "smrtící příběhy", které mě odvracejí od života, jsem odhodlaný se jich zbavit a psát svůj život jako mistrovské dílo"


s láskou Eva


zdroj: Chuck Spezzano - Jak vyléčit zármutek

 
 

Reklama