Pondělí 25. ledna

25. ledna 2010 v 10:34 | Eva |  Poselství dne...
Kámen a pero

Znám jednoho muže, který si už od dětských let nic nepřál toužebněji než přemýšlet o životě a dozvědět se co nejvíc o druhých lidech. Stále znovu si kladl zásadní otázky: Proč jsme tu? Jaký je smysl našeho života? jeho otázky a odpovědi rostly s ním. Když se musel rozhodnout pro své povolání, bylo mu jasné, že chce být učitelem. "Nasbíral jsem mnoho poznatků a chci je předávat dál".

Když se konečně postavil před vlastní třídu, byl zcela ve svém živlu. Brzy si svým temperamentním vyučováním a nadšením při výuce získal věhlas.
Nyní už půl života působí jako učitel. Je na této činnosti takřka závislý. Někdy se vyděsí, když cítí, že všechno ostatní zanedbává. Nachází svůj smysl v tom, že mluví o hledání smyslu.
V poslední době se ale děje něco, čemu vůbec nerozumí. Cítí, jak se do něj lidé odvracejí když mluví o důležitých myšlenkách - jako by se nudili. Ani ve škole už nemá tak intenzivní kontakt se žáky. Předstírá, že si toho nevšiml. Ve svém srdci se domnívá, že s dětmi a dospělými není něco v pořádku. Nemá odvahu pohlédnout sám na sebe a prozkoumat, co na něm druzí kritizují. Stahuje se do sebe a chodí na delší procházky, jako by si tak mohl zjednat jasno. Na jedné dlouhé procházce lesem se vedle něj náhle objevil muž. Neslyšel jej přicházet. Muž šel mlčky vedle něj. Byl nápadně malý, měl na sobě zvláštní oblečení, jako by pocházel z jiné země. Nevysvětlitelným způsobem učitele přitahoval. Začali si povídat a učitel brzy ke svému překvapení slyšel, jak se muži svěřuje se svými problémy. Muž se vědoucně pousmál, ale nechal jej vyprávět dál. Pak řekl:" Kráčíš skloněn tíhou svého povolání. Musíš odlehčit svůj krok." Učitel si pro sebe pomyslel" To se mu to snadno říká, ale jak to mám učinit? Nahlas se zeptal:"Jak se to dělá?" Cizinec neodpověděl, jako by otázku přeslechl. Chvíli šli tiše vedle sebe. Pak muž řekl dvě podivuhodné věty: "Mlčení bude tvou nejvýmluvnější řečí. Nejprve jsi sám sebou, pak teprve učitelem."
Učitel se právě v tomto okamžiku skláněl k zemi, aby zvedl zajímavý kámen. Když se opět narovnal a chtěl se trochu podrážděně zeptat, co má znamenat ta hlubokomyslná řeč, cizinec zmizel, jako by se do země propadl...Zabraný v myšlenkách se učitel odebral domů. Kámen si strčil do kapsy.

Když vešel do svého bytu, levou rukou ještě svíral kámen v kapse bundy, podíval se zběžně do zrcadla a spatřil, že mu na rameni leží pírko, lehounké bílé prachové pírko. Musel je ztratit nějaký ptáček, ve svém nitru však tušil, že pírko dostal od cizince. A jako by pírko spustilo řetěz myšlenek: náhle bylo učiteli poprvé v životě jasné, že je pro něj učení důležitější, než děti, které učí. Smyslem života nemůže být mluvit o smyslu života. Tato myšlenka pro něj byla zcela nová, tak závislý byl na svém učitelském povolání. Když se příští den postavil před svou třídu, vytáhl z kapsy pírko, podržel je před sebou ve vzduchu a foukl do něj, takže vzlétlo...Kdykoli hrozilo, že klesne, vyfoukl je zase vzhůru a prošel tak celou místnost za pírkem. Nepromluvil. Děti se na něj dívaly ani nedutaly. S každým vydechnutím bylo mu lehčeji a v srdci si nově pořádal svůj život.
Pochopil, že jeho dřívější nadšení získalo novou podobu. Sklouzlo hlouběji do nitra, tam, kde je všechno uloženo na nekonečně dlouhou dobu a nic nevyprchá ani nepomine.
Začne zase od začátku, ale ví, že teď bude jiným učitelem, který nebude o jádru života jen mluvit, ale bude z něj také žít. Kámen položil na okenní parapet. Bude mu připomínat jeho novou cestu, kdykoli zase sklouzne k té staré.

...s láskou Eva


zdroj: U.Schaffer - Ve znamení střelce
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama