Neděle 31. ledna

31. ledna 2010 v 7:36 | Eva |  Poselství dne...
O vesmírných kapitánech a andělech


2. část

...Na palubě těchto kosmických lodí jsou andělé, kteří se teď objevují všude, často v přestrojení za naše milované a drží pochodeň, svítící nám ve tmě na cestu. Na druhém konci této temnoty je světlo, ve kterém se plní všechny sny. Ale v té tmě jsou samozřejmě i démoni a my jejich přítomnost cítíme. Strach z nich nás téměř ochromuje. Jsou tam všechny naše nemilované části, ošklivé a pokroucené a připravené nás zničit. Žijí v temnotě, na druhé straně ráje. I když jediná cesta do ráje vede skrze temnotu a i když oheň andělské pochodně spálí démony, ne nás, nevěříme tomu. Chybí nám víra. Ve svém rozhodnutí odmítnout lásku, jsme pevní a nezlomní a proto andělovi oznámíme:
"Vážně ne, leť sám. Já zůstanu tady."
Anděl se na nás nevěřícně zadívá, odmítnutí extáze je věc v nebi neznámá. Vesmírný kapitán stěží věří vlastním uším, ale nevměšování a respekt k rozhodnutím jiné lidské bytosti je na cestě k osvícení nezbytný. Stejně nelze nikoho nutit, aby nastoupil do kosmické lodi. Cestovat na křídlech andělů může jen ten, kdo je skutečně odhodlán zakusit nebeskou zkušenost. Vábení pekla je zde velice skutečné.¨

Přesto se kapitán ve chvíli, kdy se loď odlepí od země, všimne, že andělovi stékají po tvářích tenké třpytivé praménky vody.
Zpátky v ústředí podává anděl hlášení svým nadřízeným.
"Rozhodl se neletět".
Jeho představený mlčí, vnímá andělovu bolest. "Nemůžu tomu uvěřit. Rozhodl se neletět," opakuje anděl.
"Myslíš, že si uvědomuje, jaké to bude mít důsledky?" zeptá se nadřízený.
"Nevím," odpovídá anděl. "Asi si myslí, že když tu zůstane, zachová se zodpovědněji."
"Zodpovědněji...vůči komu? Vůči čemu?"
"Nevím, je to divné. Není tam nijak zvlášť šťastný, ale myslí si, že jeho povinností je zůstat.
Má pocit, že je to dospělé rozhodnutí a žije ve strachu, že dospělý není."
"Ano samozřejmě. No, to už jsme tu přece měli. Místo poezie si zvolí psychologii. Pořád se snažíme evakuovat tu říši dříve, než udeří bouře, ale lidé záchranu odmítají."
"Já vím".
"Určitě jsi se za něj modlil.
"Ach ano. Z celého srdce."
"No nic. Dělal jsi, co jsi mohl. Promiň, jestli ti tahle mise trochu pochroumala srdce. Je to jedno z rizik, však víš. Může se to stát."
"Jistě."
"Ale stejně jsou to dojemní tvorové. Problematičtí, ale dojemní."
"Ano"
Anděl byl vycvičený k tomu, aby miloval, byl v lásce ukázněný, ale přesto mu z očí nepřestávaly stékat slzy.
"To je všechno. Můžeš jít."
Když se anděl otočil, aby se mohl vyplakat, zavolal jej nadřízený zpátky. "Chci ti říct jednu věc...Pamatuj si, že se s ním ještě setkáš."
"Opravdu pane? Opravdu?"
"Samozřejmě, že ano. V okamžicích, jako je tento, se musíš pevně držet své víry. Jak jinak bys je mohl přesvědčit o jejich víře, kdybys sám nevěřil?"

s láskou Eva


zdroj: Marianne Williamson - Kouzelná láska

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama