Leden 2010

Neděle 31. ledna

31. ledna 2010 v 7:36 | Eva |  Poselství dne...
O vesmírných kapitánech a andělech


2. část

...Na palubě těchto kosmických lodí jsou andělé, kteří se teď objevují všude, často v přestrojení za naše milované a drží pochodeň, svítící nám ve tmě na cestu. Na druhém konci této temnoty je světlo, ve kterém se plní všechny sny. Ale v té tmě jsou samozřejmě i démoni a my jejich přítomnost cítíme. Strach z nich nás téměř ochromuje. Jsou tam všechny naše nemilované části, ošklivé a pokroucené a připravené nás zničit. Žijí v temnotě, na druhé straně ráje. I když jediná cesta do ráje vede skrze temnotu a i když oheň andělské pochodně spálí démony, ne nás, nevěříme tomu. Chybí nám víra. Ve svém rozhodnutí odmítnout lásku, jsme pevní a nezlomní a proto andělovi oznámíme:
"Vážně ne, leť sám. Já zůstanu tady."
Anděl se na nás nevěřícně zadívá, odmítnutí extáze je věc v nebi neznámá. Vesmírný kapitán stěží věří vlastním uším, ale nevměšování a respekt k rozhodnutím jiné lidské bytosti je na cestě k osvícení nezbytný. Stejně nelze nikoho nutit, aby nastoupil do kosmické lodi. Cestovat na křídlech andělů může jen ten, kdo je skutečně odhodlán zakusit nebeskou zkušenost. Vábení pekla je zde velice skutečné.¨

Přesto se kapitán ve chvíli, kdy se loď odlepí od země, všimne, že andělovi stékají po tvářích tenké třpytivé praménky vody.
Zpátky v ústředí podává anděl hlášení svým nadřízeným.
"Rozhodl se neletět".
Jeho představený mlčí, vnímá andělovu bolest. "Nemůžu tomu uvěřit. Rozhodl se neletět," opakuje anděl.
"Myslíš, že si uvědomuje, jaké to bude mít důsledky?" zeptá se nadřízený.
"Nevím," odpovídá anděl. "Asi si myslí, že když tu zůstane, zachová se zodpovědněji."
"Zodpovědněji...vůči komu? Vůči čemu?"
"Nevím, je to divné. Není tam nijak zvlášť šťastný, ale myslí si, že jeho povinností je zůstat.
Má pocit, že je to dospělé rozhodnutí a žije ve strachu, že dospělý není."
"Ano samozřejmě. No, to už jsme tu přece měli. Místo poezie si zvolí psychologii. Pořád se snažíme evakuovat tu říši dříve, než udeří bouře, ale lidé záchranu odmítají."
"Já vím".
"Určitě jsi se za něj modlil.
"Ach ano. Z celého srdce."
"No nic. Dělal jsi, co jsi mohl. Promiň, jestli ti tahle mise trochu pochroumala srdce. Je to jedno z rizik, však víš. Může se to stát."
"Jistě."
"Ale stejně jsou to dojemní tvorové. Problematičtí, ale dojemní."
"Ano"
Anděl byl vycvičený k tomu, aby miloval, byl v lásce ukázněný, ale přesto mu z očí nepřestávaly stékat slzy.
"To je všechno. Můžeš jít."
Když se anděl otočil, aby se mohl vyplakat, zavolal jej nadřízený zpátky. "Chci ti říct jednu věc...Pamatuj si, že se s ním ještě setkáš."
"Opravdu pane? Opravdu?"
"Samozřejmě, že ano. V okamžicích, jako je tento, se musíš pevně držet své víry. Jak jinak bys je mohl přesvědčit o jejich víře, kdybys sám nevěřil?"

s láskou Eva


zdroj: Marianne Williamson - Kouzelná láska


Sobota 30. ledna

30. ledna 2010 v 9:41 | Eva |  Poselství dne...
O vesmírných kapitánech a andělech


Častokrát se za něco modlíme a když se to pak skutečně stane, celý ten zázrak propásneme. Mnozí říkali: "Kéž bych našel velkou lásku," aniž by zaznamenali, že stojí přímo před nimi. Velmi často je důležitější naučit se, jak lásku rozpoznat, než jak jí získat. Zvláště pokud jsme čekali dlouho, může se naše mysl zákeřně postarat o to, abychom lásku neviděli ani tehdy, když se konečně objeví.
Někdy se láska zjeví, jako by to byla kosmická loď přistávající za naším domem. Vystoupí z ní kapitán a řekne nám: "Zdravíčko, jsem tu, abych tě odvezl. Tak pojď. Odlétáme!"
Přesto jej tolikrát odmítneme a vymlouváme se: "No, víš, já prostě nemůžu odjet tak narychlo. Vlastně a ni nemůžu uvěřit, že jsi tady. Kolik mám času na to, abych se sbalila?"
A on odpoví: "Ani chvilku. Celý svůj život jsi strávila přípravami. Teď musíme rychle jít. Když budeš otálet, tvé oči se přizpůsobí a ty už mě nebudeš schopna vidět. Přistál jsem jen na skok, abych tě vyzvedl. Máš maximálně hodinu. Další plány si můžeš spřádat na palubě."
Kapitán vidí, že jsme zmatení, ale on je na tom stejně. "Cožpak jsi právě o tohle nežádala celé roky?" ptá se.
"Vlastně ano," přiznáme, "žádala. Ale asi jsem si nikdy nemyslela, že bys opravdu přišel...Tak jsem si tu zatím zařídila život po svém."
"Podle tvých nočních modliteb soudím, že za moc nestál", poznamenal kapitán. "Tak pojď, jestli letíš s námi. Nemůžu čekat věčně."
A pak vyslovíme, pokud ji vyslovíme, tu nejtragičtější věru ve svém životě: "Ne, děkuji."
Ne, rozhodla jsem se odmítnout tento let, i když ho zoufale chci. Ne, teď nechci odletět, i když tady prožívám hotové peklo. Ne nezvolím si cestu divoké, radikální a opravdové lásky, i když vím, že bez ní umírám. Myslím, že se prostě spokojím s tím, že tohle "stačí".
A proč to děláme? Proč s otevřenou náručí nepřivítáme to, za co jsme se modlili? Protože my sami vytváříme to, co bude jednoho dne vypadat jako přirozený výběr. Lidstvo se ocitlo na křižovatce a ti, kteří se rozhodnou pokračovat po nesprávné cestě, po ní půjdou tak dlouho, až se zřítí z útesu před sebou.


...konec první části....

s láskou Eva

Zdroj: Marianne Williamson - Kouzelná láska...



Pátek 29. ledna

29. ledna 2010 v 10:10 | Eva |  Poselství dne...

"Zármutek jako příběh"


My lidé jsme vypravěči, tvůrci mýtů a spřadači legend - a největším ze všech příběhů je náš život.
To my sami píšeme příběh svého života. Jsme jeho hlavní postavou. Existují dvě základní kategorie, do nichž lze zahrnout všechny naše příběhy: jsou to příběhy léčivé, jež mají za cíl použít všechno tak, aby to sloužilo k radosti a transformaci a příběhy smrtící, ve kterých se odvracíme od života. Čas od času se objevují i některé další typické příběhy, například hrdinský příběh, příběh o úspěchu, příběh oběti, příběh o pomstě, příběh o spáse či příběh o probuzení, kdy se jedná o osvícení neboli procitnutí z celého příběhu.

Příběhy pocházejí z nejhlubší části naší mysli a většinou si jejich existenci vůběc neuvědomujeme. To neznamená, že by náš snad ovlivňovaly méně: příběhy jsou jedním z hlavních nevědomých vzorců, které náš život řídí. Nakonec si můžeme vybrat, jaký příběh sehrajeme, místo abychom se jen prostě drželi scénáře, který jsme si přidělili..

Navíc máme tu moc scénář změnit, protože příběh je stále v pohybu. Představ si svůj rozvíjející se příběh jako film: kdybys chtěl změnit film, který sleduješ na plátně v kině, nešel bys k plátnu a nesnažil se změnit míhající se obrázky - musel bys jít do promítací místnosti. Ale změnit film neznamená změnit pouze obrázky na plátně, ani samotný film: daleko větší účinek by měla výprava přímo tam, kde ten film natočili, tedy například do Hollywoodu.:-))) Dál už ale nemusíš! Naše mysl je promítací místností a zároveň Hollywoodem. Prvotní krok vedoucí k odstranění jakékoli ze základních pastí představuje vědomí. Pokud si uvědomíme, jak nám daný příběh slouží, můžeme ho změnit. Poslední krok spočívá v tom, že se oprostíme od negativního příběhu a vybereme si příběh toho druhu, v nějž by se měl proměnit náš život. Všichni vyprávíme příběhy, které jsou současně pozitivní i negativní. Jestliže si nedokážeme uvědomit, že vyprávíme příběh negativní, asi léčíme nějakou část sebe sama jen proto, aby se příští kapitola našeho negativního příběhu vrátila a začala nás pronásledovat.

Jaký je film tvého života. Jde o komedii či tragédii? Je tvůj život příběhem o lásce, o strachu nebo o zármutku? Je to duchovní odysea anebo spíš nekonečná telenovela? Je to thriller či horor? A jak se ti příběh tvého života zamlouvá? Je to dobrý film? Je napínavý, a nebo je to taková nuda, že bys uprostřed promítání usnul? Je snad tvůj film tak mizerný, že bys nejraději v polovině odešel? Jakým typem filmu je film tvého života? Jak by měl znít jeho název? Jaké prvky se v něm objevují? Je tenhle film zajímavý pro tebe i pro ostatní? Co by se na něm dalo změnit? Prozkoumej svůj život, abys určil, jaké negativní příběhy na tebe působí a oprosti se od těch, které se ti nelíbí.

"Jsem odhodlaný najít všechny svoje "smrtící příběhy", které mě odvracejí od života, jsem odhodlaný se jich zbavit a psát svůj život jako mistrovské dílo"


s láskou Eva


zdroj: Chuck Spezzano - Jak vyléčit zármutek


Čtvrtek 28. ledna

28. ledna 2010 v 7:24 | Eva |  Poselství dne...

"začni vyprávět nový příběh tvého života"






s láskou Eva

Středa 27. ledna

27. ledna 2010 v 8:14 | Eva |  Poselství dne...

"Žádná práce není pod mou ani nad mou úroveň. Jestliže je třeba něco udělat, udělám to"

...při psaní této věty, se mi vybavilo mé několikaleté působení v domovech důchodců. Práce ošetřovatelky starých lidí, je jedna z nejnáročnějších prací - fyzicky i psychicky. Péče se podobá starosti o malé děti - krmení, přebalování, hygiena...atd - s tím rozdílem, že malé dítě je malé, lehké, voňavé ....Staří lidé jsou praví opak...Navíc, když pečujete o malé dítě - víte, že se vyvíjí...někam... roste, učí se....u stařečků cítíte, že to jde všechno do pryč...ztrácejí sílu, paměť, schopnosti....Proto je to tak náročné na psychiku - denodenně se smiřovat s tím, že krok za krokem opouštějí tento svět....
Když jsem pracovala jako ošetřovatelka, občas jsem slýchala od svých kamarádek - " to bych nemohla, na to musíš být pěkně otrlá, mě by jich bylo líto"...Zpočátku mě tato věta vždy zaskočila, připadala jsem si jako pěkný vyvrhel, že dokážu dělat takovouto práci...
Hodně jsem o tom přemýšlela a postupně jsem nacházela odpovědi../ je pravda, že pak už mnohem méně přicházely takovéto otázky/...
...Bylo mi jich líto?...Já nevím, slovo lítost nemám moc ráda, připadá mi takové pasivní....je mi to líto a to je asi tak všechno - možná bych toto slovo nahradila slovem soucit - ano měla jsem soucit...a proto jsem byla ráda, že mohu s nimi být...
Jako ošetřovatelka jsem s těmi lidmi měla velmi blízký vztah, /není divu, byla jsem jim nejblíže - při každodennosti, při těch nejintimnějších úkonech/...Cítila jsem, že je nemohu zachránit, zajistit jejich nesmrtelnost, nemohu zabránit nemocem a bolestem...ale mohu s nimi být...mohu podle svých schopností a možností udělat to, abych zlepšila kvalitu jejich života...
Ono i když to tak na první pohled nevypadá, mají něco společného staří lidé a malé děti...a v tom bylo pro mě to tajemství, proč jsem tu práci měla tolik ráda a těšila mě...jsou křehcí a zranitelní...
U stařečků to není vidět na první pohled...je potřeba se podívat pod povrch, dovnitř do srdce...dotknout se duše...
Jsem ráda a vážím si toho, že jsem alespoň určitý čas mohla být přítomna...děkuji...

s láskou Eva

Úterý 26.ledna

26. ledna 2010 v 8:33 | Eva |  Poselství dne...

"Když něco dám a jsem při tom zraněn, dávám proto, abych bral"

...mnozí z nás jsou toho názoru, že věnovali nejlepší roky svého života bůhvíčemu a mají dojem, že promarnili vlastní život. Někdy přijdou chvíle, kdy jsme něco dali a přece se nám nedostalo uznání - odcházíme ublížení a odmítnutí. Ale něco takového se může stát pouze v jediné situaci, když dáváme, abychom brali, tedy když si nějakého člověka zavazujeme jedonostrannou dohodou, podle níž by nám měl dar oplatit způsobem, po kterém toužíme.

Dáváme - li však svobodně a nezávazně, nemůže nás odstrčit, protože se nesnažíme nic získat. Pokud nic nepotřebujeme, nemůžeme být odmítnuti. Pokud dáváme jen z čiré lásky, neexistuje žádná reakce, která by nás ranila. Když dáváme jako celistvá bytost, dokážeme naplno i přijímat. Je úplně lhostejné, jak reagují druzí, protože radost z dávání je odměnou sama o sobě.

Cvičení pro tento den:
Dnes si vyber někoho, komu jsi už někdy něco dal, aby sis u něj vysloužil oplátku a tentokrát ho obdaruj bez postranních úmyslů. Daruj mu něco, po čem podle tvého názoru touží, něco, co vás oba úplně zprostí jakýchkoli závazků. Zbav se očekávání, nepožaduj od něj žádnou konkrétní odezvu - vždyť víš, že tvou odměnou je, žes ho směl obdarovat...

s láskou Eva

zdroj: Chuck Spezzano - Jestli to bolí, není to Láska



Mike o nové lahvičce...

25. ledna 2010 v 18:28 | Eva |  Co je aura-soma
Archanděl Capkiel se rodil dlouho - od 19. listopadu do 14.prosince. Narodil se v den, který také souvisí s andělskou říší - s archandělem Arielem, jehož jméno znamená "Lev Boží" a který má jako svou úlohu pozorovat a odhalovat Boží mystéria.
Capkiel nám nabízí přístup k pradávně-budoucím mystériím Lásky a Pravdy, abychom v současném životě dokázali projevovat více z toho, kým skutečně jsme. Zve nás, abychom rozšířili pocity lásky tak, aby zahrnovala účel a odhodlání. Takto rozšířená láska představuje nekonečné moře soucítění, v němž možná usmíříme a zharmonizujeme vše, čím jsme kdy byli, s tím, kým se můžeme stát. Je to láska, která po nás nechce, abychom uhnuli z cesty, ale abychom se stali Cestou. Je to láska, která dokáže sytit energií naše každodenní drobné aktivity a která náš individuální proces uvědomování a vývoje sladí s vývojem ostatních lidí a nakonec i s vývojem kolektivního Srdce Země.
Capkielova temně purpurová představuje hloubku, která se rozvíří v okamžiku, kdy si duše žádá hlubšího uznání. Každý z nás je pavučinková světelná bytost, křehká uvnitř své fyzické schránky. Často na své fyzično příliš tlačíme a v tomto úsilí jako kdyby se pavučinka smršťovala a my začneme pociťovat svou zranitelnost, kterou pak často zaměníme za slabost. Tyto potíže se ale vynořují proto, abychom je vyléčili a nakonec v nich objevili svou největší sílu.
Protože se často ztotožňujeme spíše s hustší hmotou naší bytosti, přichází Capkiel jako Božská Matka, která nám plna soucítění pomůže zrodit z chemie našich fyzických těl světelné tělo.
Capkiel je první lahvičkou, která má v sobě éterický olej myrhu. Tento měsíc si připomínáme zrození nového Božského světla, zvěstovaného narozením Krista. Je zajímavé, že jedním z darů novorozenému Ježíškovi byla právě myrha, která se v té době běžně používala pro balzamování a k pohřebním rituálům. Toto zrození tedy symbolizuje smrt toho, co bylo, a zrození Lásky, která nakonec překoná všechna dogmata a zákony, které lidstvo udržovaly ve starých sebeobranných vzorcích.
Antimikrobiální vlastnosti myrhy také představují ochranu proti energiím, společenským konstrukcím a manipulacím, které nás mohou blokovat v okamžiku, kdy do současného života začneme vnášet více z věčné celistvosti našeho já.
Capkielovu energii vyjadřující nejhlubší aspekty Božského ženství, které pečuje a ochraňuje, si nemusíme vynucovat ani přitahovat. Stačí dovolit, aby se rozvinula, a přijmout ji jako výraz JÁ JSEM samotného Života, věčně se zrozujícího v nás, skrze nás a kolem nás. Z vnějšku je to Láska, která žije s básní v srdci, naplněná lehkostí bytí, přicházející v okamžiku, kdy už se nemusíme potýkat se strachem, neochotou, studem nebo s pocity nedostatečnosti, které si uzurpují naše nejcennější vrozené právo stát se samotnou Láskou.
Je skutečně nejvyšší čas, aby se v dnešním světě tato výjimečná a jedinečná barva Lásky Bytí objevila, abychom ji všichni vyzařovali do světa, který tolik potřebuje lidi žijící v plnosti Lásky a Pravdy.
S láskou a světlem Míke Booth

Červená trochu jinak...

25. ledna 2010 v 18:02 | Eva |  Barvy duhy...




s láskou Eva

Pondělí 25. ledna

25. ledna 2010 v 10:34 | Eva |  Poselství dne...
Kámen a pero

Znám jednoho muže, který si už od dětských let nic nepřál toužebněji než přemýšlet o životě a dozvědět se co nejvíc o druhých lidech. Stále znovu si kladl zásadní otázky: Proč jsme tu? Jaký je smysl našeho života? jeho otázky a odpovědi rostly s ním. Když se musel rozhodnout pro své povolání, bylo mu jasné, že chce být učitelem. "Nasbíral jsem mnoho poznatků a chci je předávat dál".

Když se konečně postavil před vlastní třídu, byl zcela ve svém živlu. Brzy si svým temperamentním vyučováním a nadšením při výuce získal věhlas.
Nyní už půl života působí jako učitel. Je na této činnosti takřka závislý. Někdy se vyděsí, když cítí, že všechno ostatní zanedbává. Nachází svůj smysl v tom, že mluví o hledání smyslu.
V poslední době se ale děje něco, čemu vůbec nerozumí. Cítí, jak se do něj lidé odvracejí když mluví o důležitých myšlenkách - jako by se nudili. Ani ve škole už nemá tak intenzivní kontakt se žáky. Předstírá, že si toho nevšiml. Ve svém srdci se domnívá, že s dětmi a dospělými není něco v pořádku. Nemá odvahu pohlédnout sám na sebe a prozkoumat, co na něm druzí kritizují. Stahuje se do sebe a chodí na delší procházky, jako by si tak mohl zjednat jasno. Na jedné dlouhé procházce lesem se vedle něj náhle objevil muž. Neslyšel jej přicházet. Muž šel mlčky vedle něj. Byl nápadně malý, měl na sobě zvláštní oblečení, jako by pocházel z jiné země. Nevysvětlitelným způsobem učitele přitahoval. Začali si povídat a učitel brzy ke svému překvapení slyšel, jak se muži svěřuje se svými problémy. Muž se vědoucně pousmál, ale nechal jej vyprávět dál. Pak řekl:" Kráčíš skloněn tíhou svého povolání. Musíš odlehčit svůj krok." Učitel si pro sebe pomyslel" To se mu to snadno říká, ale jak to mám učinit? Nahlas se zeptal:"Jak se to dělá?" Cizinec neodpověděl, jako by otázku přeslechl. Chvíli šli tiše vedle sebe. Pak muž řekl dvě podivuhodné věty: "Mlčení bude tvou nejvýmluvnější řečí. Nejprve jsi sám sebou, pak teprve učitelem."
Učitel se právě v tomto okamžiku skláněl k zemi, aby zvedl zajímavý kámen. Když se opět narovnal a chtěl se trochu podrážděně zeptat, co má znamenat ta hlubokomyslná řeč, cizinec zmizel, jako by se do země propadl...Zabraný v myšlenkách se učitel odebral domů. Kámen si strčil do kapsy.

Když vešel do svého bytu, levou rukou ještě svíral kámen v kapse bundy, podíval se zběžně do zrcadla a spatřil, že mu na rameni leží pírko, lehounké bílé prachové pírko. Musel je ztratit nějaký ptáček, ve svém nitru však tušil, že pírko dostal od cizince. A jako by pírko spustilo řetěz myšlenek: náhle bylo učiteli poprvé v životě jasné, že je pro něj učení důležitější, než děti, které učí. Smyslem života nemůže být mluvit o smyslu života. Tato myšlenka pro něj byla zcela nová, tak závislý byl na svém učitelském povolání. Když se příští den postavil před svou třídu, vytáhl z kapsy pírko, podržel je před sebou ve vzduchu a foukl do něj, takže vzlétlo...Kdykoli hrozilo, že klesne, vyfoukl je zase vzhůru a prošel tak celou místnost za pírkem. Nepromluvil. Děti se na něj dívaly ani nedutaly. S každým vydechnutím bylo mu lehčeji a v srdci si nově pořádal svůj život.
Pochopil, že jeho dřívější nadšení získalo novou podobu. Sklouzlo hlouběji do nitra, tam, kde je všechno uloženo na nekonečně dlouhou dobu a nic nevyprchá ani nepomine.
Začne zase od začátku, ale ví, že teď bude jiným učitelem, který nebude o jádru života jen mluvit, ale bude z něj také žít. Kámen položil na okenní parapet. Bude mu připomínat jeho novou cestu, kdykoli zase sklouzne k té staré.

...s láskou Eva


zdroj: U.Schaffer - Ve znamení střelce

Neděle 24. ledna

24. ledna 2010 v 1:34 | Eva |  Poselství dne...



...krásnou neděli...:-)

s láskou Eva

Sobota 23. ledna

23. ledna 2010 v 8:32 | Eva |  Poselství dne...


Dnes je ten den…moje milovaná Evičko dnes je Ti 18 let
cítím trochu smutku a hodně štěstí…

Dnešním dnem se stáváš dospělou ženou,
je Ti osmnáct…
Tento den se už nikdy nebude opakovat…užij si ho…

za branou dospělosti Tě čeká jiný život…

Přeji si,
aby se Ti splnilo
vše, co si přeješ … a hlavně Tvé sny
Ať Tě potkává vše dobré…
a láska -
ta je v životě nejdůležitější…

….už nemusíš nikoho poslouchat.
Poslouchej jen svoje srdce
a jdi tam, kam Tě povede…

Jsou lidé, kteří Tě mají navždy v srdci…
Jsou to ti, co Tě mají rádi…
a vždy tu budou pro Tebe, jako záchranná síť…
Jen po laně už musíš sama…je to těžké, ale Ty to zvládneš…

Už nevím, co dál říci
co popřát Ti víc.
Snad jen….mám Tě ráda
a vždy Ti budu krýt záda…

...s láskou máma




Pátek 22. ledna

22. ledna 2010 v 8:00 | Eva |  Poselství dne...

"Odpouštím všechny zážitky z minulosti. Rozhodla jsem se žít v radostné přítomnosti."

všichni máme minulost, já i vy...naše minulost vytvořila naší přítomnost...jsem výsledkem svých minulých přesvědčení, omezení, představ, myšlenek, emocí....
...při svých setkáních často říkám...svou minulost nemůžeme změnit a svou budoucnost neznáme...jediné co je skutečné, je tento okamžik..."tady a teď"...
...svou minulost můžeme pouze přijmout, přiznat sami sobě...že tenkrát jsme dělali co bylo v našich silách, podle svého nejlepšího svědomí a vědomí, které bylo takové, jací jsme byli my sami...

ODPUŠTĚNÍ - kdybych se v životě nenaučila nic jiného než odpouštět, stál můj život za to...
často se sebou vláčíme batohy křivd a nepochopení...a tolikrát se v hlavě vynoří...Kdybych tenkrát, tohle udělala, či neudělala...kdybych byla tam či onde, řekla to či ono....Ale kdyby to tenkrát tak bylo - bylo by i to co je teď?...byla bych tím, čím jsem?...měla bych to, co mám?...já nevím...
Odpuštění je o pouštění - o neulpívání na starých energiích, které nás táhnou zpět...nedovolí nám jít kupředu, nedovolí nám být volní...Když odpustíme - opustíme minulost...můžeme cítit obrovskou úlevu...umožní nám to necítit se jako oběť...a ani jako viník...
Všichni už jsme byli viníky i obětmi...Je to stará hra, se starými kartami..a se starými kartami nic nového nevyhrajeme...
V aura-soma tarotu existuje karta Blázen - a je tam dvakrát...první blázen je nepoučený - vydává se na cestu bez jakýchkoli znalostí, veden jen svými instinkty a pudy....
Mám raději druhou kartu Blázna - říkám mu Osvobozený Blázen - ...ten má za sebou kus cesty životem..vzpomínky, minulost, zkušenosti, bolesti....je starý a unavený...všechno už viděl, všechno zažil...vše se opakuje...co teď?...ocitl se na křižovatce / je v krizi - třeba středního věku/...můžeme to nazývat jak je libo...
Může v tom zůstat - znáte to přeci - máme volbu...může se vrátit a neustále vracet do minulosti...
může jít kupředu...a nebo může skočit...:-)))
Můžeme se rozhodnout udělat ten skok / jedna moje kamarádka, když se rozváděla, rozhodla se skočit bungee, jiná skočila padákem/...
Můžeme tu starou uvláčenou energii rozbít, najednou hned teď udělat něco bláznivého, neobvyklého, vyskočit ze zaběhlého stereotypu...splnit si svůj sen, který jsme z jakéhokoli důvodu odkládali - nebo kterého jsme se báli...
Abychom se vznesli vzhůru - nebo skočili dolů, je třeba se zbavit zátěže - zbavit se minulosti - osvobodit se....Opustit - odpustit všem a všechno...když říkám všem - tak i sami sobě...

...když to uděláme...ucítíme přítomnost...ucítíme v sobě Blázna - šťastného osvobozeného svobodného blázna - moudrého rádce králů....

Co udělám já?...no přeci poletím do Paříže:-))))), kdo mě zná ten ví...

s láskou Eva


Čtvrtek 21. ledna

21. ledna 2010 v 9:10 | Eva |  Poselství dne...

"překračuji všechny mosty s radostí a lehkostí"


...při čtení tohoto poselství, se mi vybavila moje konkrétní zkušenost s mosty, o kterou se pokusím s vámi podělit...
...od malička mám /měla jsem/...obrovský strach z mostů...a to z mostů nad vodou...už z toho je jasně vidět, že se jedná o iracionální úzkost a obavu - možná až fobii...
...všichni mí blízcí to o mě vědí...pokoušeli se mi to vysvětlit, poradit, uchlácholit...že není čeho se bát...navíc když se nebojím mostů nad zemí...kde by případný pád byl téměř totožný s pádem s nadvodního mostu..atd...

Vím, že to se mnou všichni mysleli dobře, kromě jednoho nejmenovaného muže / příbuzenský vztah vynechám i když nepředpokládám, že by někdy četl tyto stránky/...který se mě " z legrace" pokoušel dotáhnout k zábradlí a "shodit" dolů.../ už se nevídáme:-)/
...dá se s tím žít, jistě, mosty nepotkávám v životě každý den....ale mě to trápilo....nebo spíš, nebylo mi to jedno...tak jsem se jednoho krásného dne rozhodla, že se s tím poperu...a zvolila jsem léčbu šokem....rozhodla jsem se přejít most - sama...a když už, tak už../ to je ta střelecká megalomanie:-)))/...přejdu Žďákovák...předpokládala jsem, že zvládnu-li to...ostatní mosty v naší zemi pro mě budou "brnkačka"...

Ten den si pamatuji, jako by to bylo včera...dojeli jsme ke Žďákovskému mostu - zhluboka jsem se nadechla a vydala se na "cestu"...zezačátku to bylo dobré...byla jsem nad zemí...ale když jsem se začala přibližovat nad vodu - bylo to tady...známá úzkost, srdce mi bušilo jako splašené...nohy mi trnuly, ruce se klepaly...byla jsem jak ochromená, dýchat jsem nemohla...
pomalu jsem postupovala dál a dál....uklidňovala jsem sama sebe vším možným a nemožným, co mi přicházelo na mysl...Úzkost se stupňovala a když už jsem téměř strnula na místě, všimla jsem si, že jsem v polovině mostu....moje panika dostoupila vrcholu, najednou jsem nevěděla co dál...Stála jsem uprostřed Žďákovského mostu a hlavou mi letěla otázka...co teď...Při všem svém zatmění smyslů jsem věděla, že mám tři možnosti...vrátit se, jít dopředu a nebo skočit dolů...

...ale jediné co má smysl je ..."něco udělat"... cokoli...je to na mě...a nikdo jiný to za mě neudělá....je to moje výzva...můj úkol...můj most....

Uvědomila jsem si, že sama sebe považuji za věřícího člověka...najednou mi projela hlavou otázka...kde je Tvá víra...tohle je zkouška Tvojí víry....nikdy na ten okamžik uprostřed mostu nezapomenu....pomalu jsem vykročila....dopředu...pomalu, krok za krokem...pomalu jsem začala dýchat...pomalu jsem si uvědomila, že žiju...že můžu jít, dýchat, smát se ...můžu cokoli.....

Každý z nás máme své mosty...své výzvy...své možnosti...je to na nás...máme na vybranou...:-)
Moje mosty jsou dnes duhové...mosty z barev, mosty z lásky....děkuji ...

s láskou Eva



Středa 20. ledna

20. ledna 2010 v 7:00 | Eva |  Poselství dne...

"jsem trpělivá, tolerantní a diplomatická"

...tak do tohoto poselství se mi také dvakrát nechtělo...:-)

...nebývala jsem vždy trpělivá, ale život mě naučil...život se dvěma dětmi, které neměly úplně jednoduché dětství, díky svému zdravotnímu stavu...naučila jsem se trpělivosti, nebylo to lehké, ale dnes je trpělivost mou vlastností, se kterou, musím přiznat,lezu občas na nervy svým "netrpělivým" dětem...

...s druhou vlastností - tolerancí, jsem nikdy na štíru nebyla...no možná proto, že nejsem ve Štíru /doufám, že mi milí Štírci prominou, je to jen lehká narážka/...no ano mohu si to dovolit,jsem tolerantní Střelec...a jako Střelkyně pamatuji jejich "kousnutí"...:-)

...diplomacie - tak to skutečně není moje silná stránka - v podstatě ani nevím, jestli jsem jí schopna...takže jediné, nad čím se mohu zamyslet je přínos, který by diplomacie, /pokud bych se jí začala trochu vážněji zabývat/ mohla mít v mém životě...no a musím přiznat, že bych asi možná procházela životem lehčeji...asi bych ne tak často narážela hlavou do zdi...atd, atd...

...jsem ohnivá nátura, narozena ve Střelci a v roce Draka...takže založením spíš bojovník než diplomat...ale jak se v jedné písni zpívá "čas, ten otupí i ostrý břit"...vyzkouším a pak dám vědět...:-)))

s láskou Eva

Úterý 19. ledna

19. ledna 2010 v 8:37 | Eva |  Poselství dne...

"každý můj čin přitahuje hojnost. Jsem magnetem božské prosperity"

...tak tohle jsem ráno objevila, když jsem otevřela knížečku od L. Hay

...musím upřímně přiznat, že věty kolem hojnosti a schopnosti přitáhnout svými myšlenkami prosperitu , jsou pro mě obtížné...můj software byl velmi dlouho nastaven na jiný program, od dětství jsem slýchala, jak jsou peníze špatné a ti co je mají, jsou samozřejmě ještě horší...
.../vím, že hojností není myšlena jen ta finanční, ale je její podstatnou a neoddělitelnou součástí a navíc, alespoň pro mě, tou nejkontroverznější.../

...ale dnes už nejsem dítě, které přejímá myšlenky ostatních, dnes tvořím sama...svou realitu, svůj život a svou hojnost...

...nedávno jsem od jedné velmi vzácné duše četla poselství - peníze jsou to jediné, na čem se dokázalo dohodnout celé lidstvo - je to jediný způsob komunikace a výměny energie, který "zatím" stále platí ...
Je jen na nás, jak s touto energií zacházíme...a to už jsme zas trochu jinde - kdo četl Celestýnské proroctví - /boj o energii/, tak může mít trochu nebo možná hodně jasněji...

...hojnost, prosperita, bohatství - není ani špatné, ani dobré....je to takové jaké to je...je to jeden ze způsobů jak můžeme ocenit, ohodnotit sami sebe, svou práci a svou energii, kterou vydáváme směrem ven....
Už se mi ta větička : "jsem magnetem božské prosperity", líbí mnohem více...:-)

...krásný den, plný činů jež přitahují hojnost...:-)...

s láskou Eva

Pondělí 18. ledna

18. ledna 2010 v 15:54 | Eva |  Poselství dne...
Insipirována poselstvími L. Hay - a jejími afirmacemi...zkusím něco podobného zprostředkovat i vám zde.
Beru to jako proces, tvořivý...jedinečný...
Budu moc ráda, když se vám tato poselství budou líbit a necháte se i vy inspirovat...:-)

Pondělí 18. ledna:

"moje práce mi přináší velkou radost"...


...jsem šťastná, že jsem před 10 lety objevila svou velkou lásku - barevnou terapii...od té doby mě provází životem...

...velmi bych si přála abych se barvám a aura-somě mohla věnovat na "plný úvazek" - je to mým snem a jak jsem se dozvěděla na posledním setkání aura-somy i posledním přáním Wicky Wall - jejím odkazem nám pokračovatelům bylo, aby každý kdo aura-somu praktikuje s láskou a plným nasazením, se jejím praktikováním také uživil...

...musím upřímně přiznat, že zatím je to "jen" mým zbožným přáním a touhou...

...ale nevzdávám se své touhy a snu...a víte proč???....protože "moje práce mi přináší velkou radost"....a jak to máte vy?....

s láskou Eva

Síla barev

18. ledna 2010 v 12:59 | Eva |  Co je aura-soma

Aura- soma je unikátní metoda, která je syntézou působení drahých kamenů, minerálů, energií rostlin a barevné terapie.

Barvy s námi komunikují na všech úrovních a jejich jazyk se můžeme naučit převádět do nám srozumitelných pojmů. Díky propracovanému systému Aura-soma můžeme z barevných kombinací sami vyčíst informace o tom, co v tuto chvíli potřebujeme a co máme udělat.

Základ systému tvoří sada dvoubarevných lahviček. Tyto lahvičky na olejové a vodní bázi obsahují řadu přírodních ingrediencí, včetně bylin, éterických olejů a energií kamenů.

Náš výběr čtyř lahviček je zrcadlem zobrazujícím naší hlubší podstatu

- setkáním s duší…

Dovoluji si Vás pozvat na sebepoznávací a léčivý seminář s barevnou terapií Aura - soma.

Na tomto semináři máte možnost seznámit se s celou sadou lahviček - vytvořit si svůj vlastní intuitivní výběr a na místě zkonzultovat….
Dozvíte se a vyzkoušíte si i další možnosti barevného léčení….
Pomandery - vůně barev energetická ochrana a harmonizace těla
Kvintesence - řeč barev spojení s naším vnitřním hlasem a učitelem



Termín: sobota 13.3.2010

Čas: 10.00 - 17..00

Místo: Příbram - místo setkání sdělím dodatečně,
podle počtu zúčastněných…

Cena: 600,- Kč


Bližší informace a přihlášky na tel: 603 568 944

Těším se na setkání s Vámi

Eva Reslerová



Čirá

12. ledna 2010 v 18:00 | Eva |  Barvy duhy...
...už nemnoho barev zbývá...:-)


Čirá - barva bez barvy

...čistá, průzračná, jednoduchá a přitom plná paradoxů
...sama v sobě žádnou barvu neobsahuje
...je to čistý krystal, kterým prochází paprsek světla a lomí se na jednotlivé barvy duhy
...její vlastnosti jsou také takové - zrcadlení, nic neobsahovat, zesilovat a zviditelňovat účinek všech ostatních barev

...Čirá barva /budeme ji v aura-somě barvou nazývat/ je katalyzátorem všeho co je obsaženo v ostatních, také spouštěčem - to má podobné s tyrkysem - dokáže prolomit ledy, spustit stavidla a vyplavit dlouho a hluboko zadržované emoce

...po užití čiré se může stát, že začnete prolévat nevyplakané slzy, je to pročištění a očištění všeho, co jsme v sobě nastřádali a uložili a co nám již překáží na cestě vpřed….

... je barva utrpení, trápení, obětí, ale také jasnosti a vhledu....jsme ochotni si na své problémy a vlastnosti "posvítit"…...

...je tam ochota jasného a čistého a také čestného řešení situace,

...v čiré nejsou vytáčky a ani okolky /čirá nám nedává čas na rozmyšlenou/ - je to rozhodnutí teď a tady...při výběru je vždy vidět , že člověk, který si barvu vybral má jasno, je rozhodnut jít rovnou k věci, přímo…..

...je připraven skoncovat s tím co mu přinášelo utrpení a co smývalo barvy z jeho života,

...je připraven podívat se na svou situaci a na sebe sama jasně bez příkras, bez sentimentu, ale se soucitem a pročistit, projasnit a vymést všechny pavučiny ze zapomenutých koutů své duše - je to jakési odemykání třinácté komnaty...

...dochází k veliké úlevě, očistě a přesto, že je to proces velmi bolestný, může nám pomoci vynést na světlo drahokam - nebroušený diamant v nás, naše ryzí jádro, naše světlo - které bude svítit nám na cestu a budeme-li mít v sobě dostatek pokory a lásky - i ostatním…..



Červená

12. ledna 2010 v 17:57 | Eva |  Barvy duhy...
ČERVENÁ

...je začátek, zrození, život i smrt, výzva, nejzákladnější instinkty, pudy, pohnutky...
Žít a přežít,ale zároveň barva oběti - Kristus /červená krev/.
Zemská energie v surovém stavu - je velice zemitá a hutná,.
Červená znázorňuje všechno co je primární, dá se říci primitivní, základní. Je to základ našeho bytí - Červená je při našem fyzickém zrození - příchodu na svět, je barvou života, krve - základní životní tekutiny... barvou lásky a vášně - k životu na zemi, smyslnost ve vztazích, v cítění...
barva první pomoci - červený kříž
barvou hrdinství, schopnosti člověka obětovat sám sebe, svůj život pro vyšší cíle a ideály.

Je velice důležité vnímat barvy takto jako celistvé - žádná barva není jen duchovní a jiná materiální - ve všech barvách je obsažen obojí aspekt.

Červená je mužská energie, zároveň uvnitř se skrývá aspekt ženský - růžová.

Je to barva agresivní a expanzivní - avšak přijetím všech primárních pudů a instinktů naší bytosti, dochází k vášnivému zaujetí a schopnosti prožívat život zde na zemi.

Potíže s přijímáním červené barvy - prvopočáteční problémy při příchodu na tento svět vedou k postojům útěk nebo útok. Jsou to extrémní způsoby chování, jak se člověk vyrovnává s problémy. Střed je zastavit se a zůstat stát - zpříma se podívat výzvám života do očí. Tento postoj dokáže zastavit i divoké zvíře.
Přijatá a zpracovaná agresivita vede k životnímu postoji - tzv.klidná síla.