Aura-soma...setkání s duší....

18. března 2009 v 21:01 | Eva
Není lepšího úvodu než osobní zpověď...tady je...moje cesta za duhou...přestože je tato esej psána před sedmi lety, kromě minimálních úprav bych se i dnes pod ní podepsala....Eva Reslerová



...když jsem se dozvěděla, že mám napsat esej na téma Aura-soma, v první chvíli jsem netušila o čem bych měla psát. Byla jsem plna pocitů a dojmů z barev, cítila jsem jejich vůně, vnímala jejich krásu a léčivou sílu a těšila se na každé setkání s nimi.
A teď najednou byl přede mnou úkol, převést toto do slov, vět, odstavců a sjednotit do formy, protože minimálně dva lidé můj literární výtvor budou muset číst. A jeden z nich se ještě pokusí dát mým českým slovíčkům anglický kabát. Plna smíšených pocitů z tohoto nelehkého úkolu, jsem odjížděla z kursu Aura-somy a trochu se utěšovala tím, že budou dva měsíce prázdnin a já mám tolik času...
Ale letošní léto bylo o všem jiném, než o relaxaci a inspiraci. První část prázdnin jsem měla trávit u vody se svou dcerou, pod stanem. Blok, tužka a večery při svitu měsíce, to byla má představa o klidné tvůrčí esejistické práci. Bohužel, po třech dnech moje představy smetla vichřice a já jsem při záchraně našeho dočasného obydlí, měla čas přemýšlet jen o tom, zda nás dříve odplaví stoupající voda nebo ledové kroupy prorazí stan a následně i naše hlavy. Po vyléčení psychického šoku v teple obývacího pokoje, jsem se začala utěšovat nadějí, že správná tvůrčí nálada ještě přijde, koncem srpna mě čekala rodinná dovolená u chorvatského moře. Představa nedozírného tyrkysu dávala příslib rozmachu spisovatelského, pro jistotu jsem se rozhodla podpořit svou tvořivost ještě správně zvolenou Mořskou esencí...
Člověk míní - pánbůh mění..den před odjezdem jsem začala být neklidná, což by u mně nebylo nic neobvyklého, ale tentokrát jsem cítila, že se něco děje. Snažila jsem se vysvětlit svůj stav tím, že dospívající syn odmítl jet na rodinnou výpravu za mořským vzduchem a romantikou západů slunce a bude celý týden naplňovat svou představu o "ideální dovolené"...
Bylo to mnohem horší. Druhý den ráno se část mé rodné země ocitla pod vodou a představa, že bych se v tuto chvíli vydala odpočívat k moři mi připadala více než absurdní.
Sedím dnes první den u počítače píšu tyto řádky, je polovina září a já začínám vzpomínat, jak to vlastně začalo...setkání s Aura-somou - setkání s duší....
Tato dvě magická slova Aura-soma jsem poprvé spatřila v roce 1997 v časopise o alternativních způsobech léčení - Regenerace.
Kromě článku, jehož obsah mě zaujal, v něm byla ještě otištěna fotografie vysoké ženy v bílém, na stolečku před ní kytice a ve výrazu té podivuhodné ženy bylo něco, proč jsem se ještě několikrát vrátila k tomuto obrázku a cítila zvláštní rozechvění.Text obsahoval poměrně stručnou informaci o nové terapii, která začíná výběrem barevných lahviček. Slova, že první zvolená lahvička může být lahvičkou duše, mi několik dní zněla v hlavě. Ale v tu dobu byla u nás tato terapie nedostupná a já jsem po pár týdnech na vše zapomněla ve víru denních starostí.
Téměř veškerý čas jsem věnovala svým dvěma dětem, dcera měla před sebou náročnou operaci vrozené vady a syn trpěl vleklým neurologickým onemocněním, proto není divu, že jsem vše za nějaký čas pustila z hlavy.
Po několika měsících jsem v knihkupectví uviděla knihu: Aura-soma, léčení barvou, energií rostlin a drahokamů. Když jsem jí otevřela, s úžasem jsem se dívala na nádherné fotografie dvoubarevných lahviček. Vzpomněla jsem si na větu o lahvičce duše, prohlížela si fotografie a najednou jí spatřila a byla zmatena. Nejvíc mě přitahovala lahvička s růžovo bílou kombinací. Byla jsem překvapena, protože jsem v běžném životě neměla k růžové barvě, která je v horní části lahvičky žádný vztah. Spíše naopak, měla jsem z růžové vždy pocit jakési nepatřičné sladkosti, která je akceptovatelná maximálně u kojenců a to ještě ženského pohlaví...Prohlížela jsem si ještě chvíli obrázky, ale při představě, že bych mohla vlastnit pouze jedinou z těchto lahviček, jsem se nedokázala rozhodnout jinak. Tato zvláštní příhoda mě vyvedla z míry, bylo to nepochopitelné. Byla jsem několik následujících dní sama ze sebe zmatená a často jsem na lahvičku myslela. Přesto při všech denních náročných povinnostech a starostech se mi po čase i tato příhoda zasunula někam do zadní části mého mozku, kam jsem tak často na návštěvu nechodila a pomalu zarůstala pavučinami...
A čas plynul. Dceřina operace dopadla výborně a má holčička si začala po čtyřech letech terapií a rehabilitací užívat spokojeného dětství a dohánět zameškané dovednosti. Zdravotní stav mého syna se stabilizoval a měla jsem pocit, že začíná klidnější etapa mého života. V té době jsem pracovala jako účetní. Našla jsem si práci ve Waldorfské škole, kterou navštěvovaly moje děti a myslela si, že zde budu moci skloubit můj sklon k alternativám s naprosto praktickou činností. Byla jsem v té době již nemocná - měla jsem boreliozu, ale protože jsem byla zvyklá na jistý stupeň vypětí, byla jsem přesvědčená, že jsem schopna pracovat a zároveň "bojovat" se svou nemocí, že všechno zvládnu, ostatně tak jako celý můj dosavadní život. Mé oblíbené heslo v té době bylo:"co tě nezabije, to tě posílí." Bohužel nebo spíš bohudík, tomu tak tentokrát nebylo. Má nemoc se začala zhoršovat, přidal se únavový syndrom a jednoho listopadového rána při cestě do školy mi projela hlavou myšlenka: jestli budeš takhle pokračovat dál, zabije tě to.Bylo to jako blesk z čistého nebe. Ten zážitek byl tak silný, že jsem přišla do školy a řekla svojí kolegyni, že musím odejít z práce a začít se léčit. Ona myslela, že si chci vzít konečně pracovní neschopnost, ale já jsem věděla, že musím odejít natrvalo a nejen ze školy, že musím opustit svou práci účetní, protože bych už to nevydržela, práce s počítačem a přetížení hlavy, se nedala skloubit s mým zdravotním stavem. Na otázky, co budu dělat v pětatřiceti letech, když neumím nic jiného, jsem nedokázala v té době odpovědět, ale ten silný pocit, že to musím udělat mě neopouštěl ani v následujících dnech a já jsem se rozhodla, že po účetní uzávěrce odjedu. Termín byl stanoven na březen roku 2000.
V únoru roku 2000, jedno páteční odpoledne jsem pročítala místní tisk a padl mi zrak na článek - Aura-soma v Příbrami a pod nadpisem pozvánka na přednášku. Vylovila jsem ze své paměti dva roky staré zážitky a opět jsem ucítila staré známé chvění a rozhodla se, že se půjdu na přednášku podívat. Ve stanovený den jsem se cítila velmi unavená, usnula jsem a probudila se na poslední chvíli a protože jsem se vůbec necítila dobře, uvažovala jsem, že zůstanu doma. Ale čekala na mne přítelkyně, nakonec jsem se tedy bez velké chuti oblékla a vyrazila do nedalekého archívu na přednášku. Když jsem vešla do sálku, zůstala jsem stát jako přimrazená. Takovou krásu jsem viděla poprvé v životě. Osvětlená sada skleněných lahviček se mi začala slévat v barevnou duhu a já jsem téměř přestala dýchat. A pak jsem jí spatřila, tu svou neuvěřitelně krásnou lahvičku a věděla jsem, že je to ona.Byla tak něžná, že se mi tajil dech, měla jsem strach se jí dotknout, aby se nerozplynula a nezjistila jsem, že je to jen sen... Ten večer jsem dostala vysokou horečku a prožila noc plnou vířících barev. Barevné lahvičky tančily okolo mé hlavy a já jsem měla pocit, že se mi z té nádhery rozskočí. Hned následující týden jsem se objednala na konzultaci. Dostala jsem za úkol vybrat čtyři lahvičky. V jakémsi podivném roztřesení jsem si vybrala a začala poslouchat slova terapeutky Květy, které padaly jak kapky rosy k mé vyprahlé duši. Při její otázce, kterou z nich si chci odnést domů, jsem jasně věděla, že je to druhá v pořadí, čirá. Cítila jsem, že na barvy ještě není čas. Plna rozrušení jsem svírala křišťálový flakon a měla poprvé v životě pocit, že má duše není sama.
Následující rok byl ve znamení léčení. Zůstala jsem doma z práce, pomáhala jsem trochu manželovi s firmou, ale hodně času jsem věnovala sama sobě. Poprvé v životě. Začala jsem znovu cvičit a pomalu se vracela k zapomenutým životní radostem. Rozhodla jsem se uzdravit a pečovat o sebe. Když se můj zdravotní stav zlepšil, začala jsem přemýšlet o tom, co dál. Měla jsem pocit, že stojím na jakémsi rozcestí a nevím, kudy se dát. Trochu mě to znepokojovalo, ale přesto jsem se rozhodla, že si dopřeju ten oddechový čas. Mezitím jsem používala lahvičky Aura-somy a čím dál více propadala jejich kouzlu. Cítila jsem zvláštní spojenectví. Jakési tajné přátelství, ale v tu dobu mě ani nenapadlo, že bych se jimi mohla zabývat jinak, než jako léčebnou terapií pro mně. Připadalo mi troufalé si jen pomyslet, že bych mohla Aura-somu studovat a věnovat se jí. Krátce před vánoci jsem měla zvláštní sen. Zdálo se mi, že jsem dostala nabídku a mohu si vybrat, co chci dělat, bez jakéhokoli omezení. Když jsem se probudila, věděla jsem, že kdybych takovou nabídku dostala, vybrala bych si Aura-somu. Byla jsem z toho snu tak překvapená, že jsem na něj musela několik dní myslet. Ale opět jsem si velice důkladně zdůvodnila, proč to nelze, musím ovšem přiznat, že jsem se ve svých nejtajnějších představách ráda k této myšlence vracela. Ale mé sny byly v rozporu s realitou, kursy byly drahé a vyhlídky na zlepšení naší situace v nedohlednu.
Jednou zjara jsem šla opět na přednášku a tam jsem se poprvé setkala s kvintesencemi. Měla jsem možnost si k nim přivonět a protože jsem zvědavá a zvídavá, nelenila jsem a přivoněla ke všem...Když jsem odcházela, měla jsem pocit, že mám kolem krku krunýř a má hlava každou chvíli uletí. Doma jsem okamžitě ulehla do postele, aby po mně nikdo nežádal jakoukoli komunikaci, protože jsem v tu chvíli nebyla ničeho takového schopna. Ráno jsem se probudila s úplně čistou hlavou a s neochvějnou jistotou, chci pracovat s Aura-somou. Zavolala jsem Květě do Prahy a dozvěděla se, že na tuto větu čeká již půl roku...:-) Vůbec jsem netušila, jak seženu peníze na kursy, na lahvičky, jestli je to reálné, ale opět poznání, že je to má cesta, tomu se nedalo než přikývnout.
Dnes sedím u počítače a píšu esej o Aura-somě, která je podmínkou k tomu, abych se mohla zůčastnit kursu Aura-somy s číslem III. Při psaní těcho řádků cítím tiché štěstí, rozechvění...Ano jsem šťastná, nevím kam má cesta povede a kam mě dovede, vím jen, že na ukazateli je napsáno Aura-soma...Tento ukazatel mi pomohl najít cestu k mé duši, přes všechny životní peripetie se k ní pomalu přibližuji. Ještě jsem si netroufla na tu "mou" lahvičku, ale občas cítím, že jsem blízko...
Ušla jsem kus cesty se svými barevnými přáteli. Jsem jim všem vděčná a mám je ráda, každý z nich mi přinesl střípek poznání o mně i o lidech v mém okolí a pomohl mi učinit malý krůček na cestě ke svobodě.
Jemní milí pomocníci ze světa světla, lásky a naděje.
DĚKUJI...
Čiré - očistila mé tělo a dovolila mé duši plakat
Růžové - zahalila mě do bezpodmínečné lásky
Červené - dodává energii a odvahu
Oranžové a korálové - umožnily vidět mé závislosti a nezralé emoce
Žluté - dovolila mi přijmout můj strach
Zlaté a citronové - překonávám ostych projevit co znám
Olivové - pomohla mi nalézt své vlastní kořeny
Zelené - dává prostor mému srdci
Tyrkysové - je tancem tvořivosti
Modré - učím se říkat nahlas co cítím
Královské modré - je tajemstvím duše a nekonečna
Fialové - je léčivým paprskem plným soucitu
Purpurové - vyjádřením drobných radostí se stává život skutečným

Jsem na začátku, začínám pracovat s lidmi. Vrátila jsem se ke cvičení, které jsem měla vždy ráda a které mi tolik pomohlo v mé nemoci. Vytvořila jsem svůj vlastní projekt "Harmonizační cvičení s vůní barev". Je to regenerační a relaxační cvičení propojené s terapií Aura-soma. Vše co znám a umím nabízím lidem, ať si sami vyberou a odnesou co potřebují pro sebe. Mám pocit, že se na těchto cvičeních lidé učí vnímat své tělo a svou duši a já s nimi. Nedávno jsem si při jednom setkání vytáhla na lístečku tato slova "Léčením druhých, léčím sám sebe"..nezbývá než souhlasit. Mám ráda Aura-somu, pro její svobodu, láskyplnou a něžnou péči..Každý je zodpovědný za svůj barevný výběr a učí se sám se sebou pracovat. Má k tomu vynikající pomocníky. Já jsem jen prostředníkem...
Těším se na svou první konzultaci. Až se přede mne posadí osobnost, vybere si čtyři lahvičky a pak se to stane: Setkání s duší....

Psáno: L.P. 2002
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama